Terezka a modrý příběh (z praxe kartářky)

Z nebe se potichu snášejí studené vločky a zima demonstruje svou sílu. V mé poradně usedá do křesla pohledná mladá žena, říkejme jí Terezka. Je nervózní a stále se ohlíží, jakoby se ujišťovala, že ji nikdo nesleduje. Očima těká po místnosti a neví, jak začít a tak jí pomáhám:

„Copak Vás sem přivádí? Na jakou oblast života se chcete podívat?“

„Paní kartářko, podívejte se mi do karet, zda mě čeká ještě něco hezkého, jaká je má budoucnost?“

Rozkládám základní karetní tabuli a přitom si všímám modřiny na její ruce. Stačí mi jeden náhled do karet a na datum narození a vím, že přede mnou sedí týraná žena. Taktéž vidím v jejích hlubokých očích prosbu o pomoc, ale i strach podat pravdivé informace – pojmenovat věci pravým jménem.

Překvapím jí otázkou „ Jak dlouho už to trvá a jak dlouho si myslíte, že to budete zvládat?“ Mladá žena se snaží nejprve o udivený pohled, ale netrvá to dlouho, rozpláče se a začíná vyprávět…

Vdávala se velmi brzy za staršího muže, zpočátku bylo manželství spokojené. Jenže idyla netrvala dlouho. Manžílek začal stále častěji popíjet s kamarády a doma vyžadoval naprostou poslušnost.

První facka padla do roka od svatby a to za nedosolenou polévku. Další za neumytý hrnec na dřezu a další za další a další nesmyslné maličkosti. Terezka mlčky snášela nepohodu v manželství a mužíčka sama před sebou omlouvala. Vždyť kam by šla, co by tomu řekli lidé kolem a také její rodiče? Maminky tvrzení, že musí se svým mužem sdílet vše, to dobré i to zlé, bylo často připomínáno a také: „kdo by tě chtěl, však se na sebe podívej, buď ráda, že si tě vůbec někdo vzal, nic jsi nedokázala a tak si alespoň udrž manželství a asi někdy potřebuješ pár výchovných…“

Utíkal čas a agresivita se pomalu stupňovala. Terezka ztrácela půdu pod nohama, ztrácela sebedůvěru a sebevědomí, o vlastní hodnotě ani nemluvě. Konzultaci u mne dostala od kamarádky, které se jí zželelo.

„Paní kartářko, poraďte mi, co mám dělat, abych manžela změnila, přeci jen ho mám ráda a on to tak určitě nemyslí“

„Ale myslí, tedy pokud mu v jeho hlavince něco jako mozek zůstalo a bohužel zde je opravdu každá rada drahá“

Mé doporučení bylo rozchod, rozvod, odloučení. Pokud na to zatím nemá sílu a potřebuje, aby se stalo něco vážnějšího, rozhodně by měla učinit pár zásadních kroků: sbalit si tašku s nejnutnějšími potřebami a doklady jako je rodný list, doklady o vzdělání, určitou částku peněz a toto nechat uloženo u kamarádky. Dále vyhledat kontakt na linku bezpečí, či pro týrané ženy a zjistit si nejbližší pohotovost nebo nemocnici v okolí, což se jí při tomto vývoji situace může velmi hodit.

Paní Terezka přišla do poradny ještě několikrát. Pracovali jsme na posílení jejího sebevědomí, na tom, aby si uvědomila, že nemůže měnit druhé lidi. Na tom, aby nepřebírala odpovědnost za život své matky, která byla taktéž týrána svým manželem a aby prolomila své karmické zatížení žen svého rodu. Při výletech do minulosti jasně vyplynulo na povrch, že toto je karmický problém pramenící z ženské linie, kdy každá žena jejího rodu si řešila podobný problém a nikdo neuměl toto prolomit… až Terezka. Dokázala se spojit se silou svých předků po ženské linii, dokázala prolomit nepřízeň osudu, která svazovala téměř každou ženu jejího rodu a začít pomalu postupně znovu žít… Ženy jejího rodu se pro ni staly oporou a pomalu nalézala své místo v životě. Ne nadarmo se říká: Pokud naši předci trpí, nemůžeme ani my žít šťastný život tady a teď. Každý má sílu zvrátit svůj osud k lepšímu, odstranit bloky a zatížení ze své rodové linie a svého života. Je třeba jen chtít a nebát se vzít iniciativu do svých rukou a konat.

Terezka dokázala najít znovu smysl života, dokázala opustit nevyhovující manželství a postavit se na vlastní nohy. Neříkám, že to měla jednoduché a že to zvládla za týden. Vyplakala ještě mnoho slz, ošetřila si mnoho modřin, než se odhodlala. Pochopila, že nemůže čekat na to, až se stane fatální tragédie, až ji manžel jednoho dne zmrzačí a také, že nemůže změnit jeho chování bez jeho iniciativy. Na vztah musí být vždy dva, na jeho „opravu“ také dva.

Po dvou letech mne znovu navštívila, byla z ní sebevědomá mladá žena s nádhernýma očima plnýma pochopení, vděčnosti a radosti. Hrdě mi ukazovala foto svých malých dvojčátek i s tatínkem. Vdala se podruhé za velmi pohledného, pečujícího a zodpovědného muže. Na svou minulost vzpomíná jako na lekci, kterou jí Vesmír poslal, aby si nyní dokázala vážit štěstí, jaké má.

Milý čtenáři, milá čtenářko, vezměte život do svých rukou, každý je zdrojem svého vlastního štěstí. Chcete být spokojeni? Tak se o to postarejte! Nikdo jiný to za vás neudělá, pochopte pravidla hry na tomto světě, pochopte sami sebe, ujasněte si, co chcete, a to dělejte. Chcete spokojené partnerství? Nu tak si najděte někoho, kdo má stejný záměr. A že to chce přeci každý? Nemylte se, ne každý, kdo to říká, to tak i myslí. A jak poznáte, že to tak myslí? No přeci, že tak činí a že mu to prostě funguje…

 

Přeji vám všem fungující vztahy, život a pozitivní pohled i na mnohdy složité situace

s úctou k vám

Gabriela Holčáková – Naveena

numero-karmalog, holešovská kartářka