Méně je někdy více aneb Andulka a její „trenéři“ (příběh z praxe kartářky)

Méně je někdy více aneb Andulka a její „trenéři“ (příběh z praxe kartářky)

Je příjemný jarní den, slunce demonstruje svou sílu znovutvoření a vše se po dlouhé tmavé zimě probouzí s optimistickým nádechem. Všichni cítí příliv nových sil a také touhu začít něco měnit ve svých životech k lepšímu. V tom lepším případě pouze ve „svých“ životech, v tom složitějším, i v životech těch druhých, byť našich nejbližších, které tolik milujeme…

Příjemně vyhlížející paní s pohledem plným útrpnosti a obětování se, usedla naproti mně v pracovně, kde přijímám klienty na výklady karet a osobní rozbory. Budeme jí říkat paní Maruška. Nabízím jí šálek čaje, nalévám a přitom sleduji její nervozitu, která vůbec není u poskytování těchto osobních služeb, ojedinělá. Snažím se ji uklidnit svou energií a nechám pomalu plynout vyprávění o její bolesti a trápení…

„Víte, paní kartářko, já se mám vlastně dobře, jsem zajištěná, mám hodného muže a teď, když děti jsou dospělí, tak jsme mohli být bez starostí, ale ta naše holka….“ slzy se jí zalesknou v očích a já ukážu na krabici papírových kapesníků, které jsou zde vždy při ruce…

Andulka, dítko pomalu od narození hodné, přizpůsobivé, bezproblémové, vystudovala a dělala rodičům radost, jak jen mohla, ovšem do té doby, než poznala Pepu, svého budoucího manžela. Andulce hormony zamilovanosti zatemnily mozeček, který do té doby fungoval jako na dálkové ovládání, které držela v ruce její maminka. Andulka neviděla, neslyšela a svého Pepíčka si co nejdříve vzala za muže. Možná i pro vidinu snažší cesty, jak se uvolnit z rodičovských pout a svobodně se nadechnout. Jenže idylka štěstí manželského se rozplynula, jak pára nad hrncem, Pepíček se neobešel bez svých každodenních hospodských konzultací s kamarády a jeho příchody domů byly vždy okořeněny alkoholovým oparem… Andulka chřadla a maminka Maruška se na to nemohla už déle dívat, takže rodiče konali, pomohli dceři opustit alkoholika, vyřešili pro ni samostatné bydlení, zabezpečili Andulku na dobu, než se vzpamatuje a začne znovu od začátku….

Andulka začala znovu, ovšem do půl roku představila rodičům svou novou lásku, kterýžto byl to samé, jako její první manžel, pouze v bledě modrém… takže Pepíček II. Ovšem měl něco navíc než Pepíček I. a to násilnické sklony a Andulka měla alkoholové výstupy zpestřeny stále častěji padajícími fackami a později i kopanci… takže rodiče opět zasáhli. Andulku odstěhovali, vyřešili majetkové vyrovnání a další potíže, které vztah s Pepíčkem II. přinesl…

Chvíli se situace uklidnila a Andulka se vžila do role hodné poslouchající dcerky, ovšem ne nadlouho… týden před návštěvou paní Marušky u mne, dcerka rodičům představila svou třetí osudovou lásku… Pepíčka III. a zde již nemusím vnímavému čtenáři popisovat charakteristické rysy tohoto človíčka, ano, opět násilník a alkoholik, kající se a slibující Andulce, že pít přestane a začne s ní nový život…

Paní Maruška si dlouze vzdychla: „ Kde děláme chybu? Vždyť pro holku děláme, co můžeme, pomáháme, platíme dluhy… tak co říkají karty, už bude trápením konec?“ Ano, kde dělají chybu…. Někdy méně péče je více, méně lásky je více…

Paní Maruška s manželem přebírali zkoušky své dcerky, řešili za ni to, co jí přišlo k vyřešení. Ona měla ukázat svou zodpovědnost a vyřešit neblahé soužití s prvním partnerem, ona měla zvládnout tuto zkoušku, kterou jí Vesmír poslal. Ale neudělala to a zodpovědnost za svůj život přenechala rodičům. Tento úkol a vím, že to byl karmický úkol, za ni vyřešili rodiče a tím jí zprostředkovali další zkoušky. Situace, která se opakuje, je situací, kterou nevyřešila a proto jí Vesmír poslal další obdobnou s Pepíčkem II. a posléze i s Pepíčkem III.

Vesmír nám nikdy nepošle to, na co bychom neměli sílu, energii a nezvládli to. Vždy máme na výběr a vždy máme šanci uspět a zvládnout, vše, co prožíváme. Pokud to za nás někdo udělá, zkoušky přijdou znovu a to vždy po spirále… takže pokaždé, když něco opakujeme, je to sice s jinými lidmi, v jiném prostředí, ale vždy těžší a principiálně stejné.

Rodiče Andulky chtěli pomoci a řešit za dcerku, ale vlastně jí vše ztížili, nenechali jí samostatnost a nenechali ji dospět…

Zahrňme své nejbližší láskou, ale nechejme jim prostor a samostatnost, neberme jim možnost rozhodování. Buďme nablízku, aby se na nás mohli obrátit s prosbou o radu, poraďme, pokud jsme požádáni a vysílejme jim lásku a hlavně důvěru, že vše zvládnou a budou si umět poradit v jakékoliv životní situaci.

No a Andulka? Řeší si vztah s Pepíčkem III. a má teď těžké období, ovšem pokud toto zvládne, nebude již třeba, aby přišla další osudová láska jménem „Pepíček IV“… Její rodiče snad pochopili, že jí nemohou stále ušlapávat cestičku životem a že je třeba dcerku nechat, aby si převzala zodpovědnost za svůj život se všemi důsledky a vyřešila si vše sama…

Mějte rádi své nejbližší, milujte je láskou všeobjímající a chápající, ale ne svazující.

Naveena
holešovská kartářka